TOPlist
  • Nacházíte se zde:
  • Historie
  • Historie rally

Historie Barum Czech Rally Zlín

Čtyřiačtyřicátý ročník Barum Czech Rally Zlín má kořeny ve své nesmírně bohaté motoristické historii. Každoročně se tento "motoristický svátek" koná na konci srpna, kdy do Zlínského kraje pronikne vůně motorů a závodního benzínu. Oblíbená soutěž přináší fanouškům neopakovatelné motoristické zážitky, díky kterým je tato rally nevídaně navštěvována. Pojďme se podívat na předcházející ročníky zlínské rally, která se díky své vysoké organizační úrovni v uplynulých letech propracovala nejen mezi nejlepší soutěže evropského šampionátu.

Největší postavy soutěže:
trojnásobní vítězové Vladimír Hubáček (1972, 1973, 1975), John Haugland z Norska (1976, 1979, 1980), Enrico Bertone z Itálie (1995, 1997, 1998), Roman Kresta (2000, 2001, 2006), Jan Kopecký (2009, 2011, 2013)

Vítězové posledních tří let:
2011 - Jan Kopecký (Škoda, Česká republika), 2012 - Juho Hänninen (Škoda, Finsko), 2013 - Jan Kopecký (Škoda, Česká republika)

Amatérská soutěž, která v roce 1971 začala psát historii barumky, vyrostla hned následujícím ročníkem v součást mistrovství ČSSR v automobilových soutěžích. Její diváci se těšili především na průjezdy legendární modré alpinky řízené Vladimírem Hubáčkem. Většinu startovního pole v první polovině sedmdesátých let tvořily především vozy Škoda 100, 110 či 120 za jejichž volanty seděla nejen tehdejší domácí esa jako Milan Žid, Oldřich Horsák, Karel Šimek nebo Jiří Šedivý, ale také jezdci nastupující generace Václav Blahna, Leo Pavlík, Milan Zapadlo a další. Pro automobilové soutěže tohoto období byla typická existence tzv. sprint etap a také kvalifikačních či zvláštních okruhových zkoušek. I při Barum rally platilo, že ten, kdo pomýšlel na úspěch, musel poctivě trénovat a psát nejen úseky rychlostních zkoušek, ale i některé "spojovačky". Řada z nich vedla po velmi obtížných a technických úsecích, často za tmy a nejednou v pekelném tempu. Jezdilo se v srdci Beskyd a Javorníků, trať zavítala i na slovenské území. Nedělejme si ovšem iluze, vedle krásných pasáží se závodilo i na hodně rychlých asfaltech či naopak rozbitých šotolinách. Domácí fanoušek rallysportu byl zvyklý vídat soutěžácké hvězdy začátku sedmdesátých let v Klatovech při Rally Vltava. Po roce 1974 ovšem začal svou pozornost přesouvat na stále kvalitnější jezdecké pole Barum rally. Ve startovní listině čtvrtého ročníku figurovala taková jména jako Walter Röhrl, Franz Wittmann, Ilja Čubrikov či Werner Hauck. Dlouhá řada rakouských, německých a italských posádek přijížděla na barumku i v letech následujících. Některé z nich s oblibou, jiné s obavami absolvovaly i slavnou šotolinovou rychlostní zkoušku poblíž Strážnice.

Druhá polovina sedmdesátých let byla kralováním skvělého vozu z mladoboleslavských dílen, typu Škoda 130 RS. Za jeho volantem vybojoval svá tři vítězství v soutěži (1976, 1979, 1980) legendární Nor John Haugland. A když se v letech 1977 a 1978 nedařilo Hauglandovi, první místo patřilo jeho továrním kolegům, nejprve Václavu Blahnovi a o rok později ing. Jiřímu Šedivému. Na přelomu desetiletí zavítalo do tehdejšího Gottwaldova několik rychlých italských jezdců startujících pod hlavičkou týmu 4 Rombi Corse. Disponovali velmi dobře připravenými vozy Fiat 131 Abarth a Fiat Ritmo. I přesto, že největší hvězdy jako posádky "Lucky" - Fabrizia Ponz a Ceccato - de Antoni neuspěly, zanechal tým na Valašsku velmi dobrý dojem. V roce 1981 vybojoval za volantem Porsche 911 SC vítěznou trofej jejich krajan Andrea Zanussi. V této době se trať Barum rally začala formovat do své moderní podoby známé až do devadesátých let. Vedle klasických úseků Pindula a Maják rostla i krása těžkých RZ v okolí Kašavy a vznikala náročná vsetínská sekce. Osobitý půvab klasické barumky tvořila její atmosféra společně s kouzlem nočních průjezdů na Kopné, pod malenovickým hradem nebo průjezd přes Pindulu.

Při pohledu do historie Barum rally objevíme i několik skutečně výjimečně zajímavých ročníků. Vedle let 1974, 1976, 1981 a později zejména 1990 a 1991 to byl určitě i rok 1985. Na trati barumky se poprvé objevil vůz Škoda 130 LR skupiny B, nástupce legendární "stotřicítky" RS. Vozu, který při svém loučení dokázal obsadit po nádherném souboji Křečka se Švédem Jokim kompletní stupně vítězů třináctého ročníku. Startovnímu poli patnáctého ročníku však kralovali zahraniční jezdci s vozy Renault 5 Turbo (Maďar Ferjancz, Jugoslávec Kuzmič) a Opel Manta či Ascona 400 (Němci Moosleitner, Hainbach, Richter), absolutní prim pak hrálo Audi Quattro, za jehož volantem obhájil své vítězství z roku 1984 Němec Harald Demuth.

Po dva následující roky zamířila trať soutěže na území Slovenska, do okolí Topoľčan. V názvu soutěže se objevilo jméno pohoří Tríbeč, v jehož kopcích se odehrávala jedna z nejkrásnějších středoevropských rychlostních zkoušek Solčany - Lefantovce. Podobnou perlu skrýval i sousední Povážský Inovec, nabízející jednatřicet kilometrů asfaltu a šotoliny na úseku Dubodiel - Závada. Poprvé zde triumfovali Leo Pavlík, Karel Jirátko, vedle nichž stáli na stupních vítězů i Jiří Sedlář a bronzový Armin Schwarz. Zatímco německý pilot zde odstartoval svou cestu až do širší světové špičky, talent jeho přemožitele zhatila o tři roky později osudná havárie při testovacích jízdách. Éru vozů skupiny A zahájilo na Barum rally vítězství posádky Attila Ferjancz, dr. János Tandari (Audi Coupé Quattro). V roce 1988 přijela tato dvojice opět, reálné šance na obhajobu vítězství jim však vzala přítomnost řady špičkových rakouských jezdců v čele s "Císařem" Franzem Wittmannem. Ten následující dva roky vládnul klasifikaci soutěže skýtající jemu a jeho krajanům body do rakouského mistrovství. Začátkem devadesátých let se barumka mohla v rámci kalendáře mistrovství Evropy pochlubit vytouženým koeficientem 10 a s ním i startovní listinou se jmény jezdců skutečně bojujících o evropský titul. Na skvělý souboj Fina Sundströma s Holanďanem Boschem, který pro sebe v roce 1990 rozhodl finský pilot, navázaly triumfy Belgičana Patricka Snijerse (1991, 1994) a Němce Erwina Webera (1992). Svou touhu po vítězné trofeji naplnil v roce 1993 i Rakušan Raimund Baumschlager. Dvaadvacátý ročník byl posledním, v němž se představil (skvělé páté místo) i jezdec, který jako jediný absolvoval všechny předchozí barumky, Josef Sivík. Druhá polovina devadesátých let již patřila zejména jezdcům domácí špičky. Její součástí se nejen zásluhou české licence, ale zejména díky českému (a později slovenskému) zázemí stal i Ital Enrico Bertone, který ve Zlíně poprvé zvítězil v roce 1995. Na poháru Barum rally tak po Snijersovi a Weberovi přibylo další jméno evropského šampiona. Jeho absence otevřela v roce 1996 cestu k vytouženému triumfu domácímu Stanislavu Chovancovi, neboť nejlépe zvládl i všechny nástrahy dlouhé noční etapy šestadvacátého ročníku.

Dominantním prvkem na trati na konci devadesátých let se stal testovací polygon v areálu kopřivnické automobilky Tatra. Ten dokonale vyhovoval jak Bertoneho jezdeckému stylu, tak i potenciálu jeho vozů Toyota Celica a stal se základním úspěchem jeho triumfů v letech 1997 a 1998. Jak by si zde Bertone počínal při pokusu o třetí vítězství v řadě za volantem "dvoukolky" Renault Megane Maxi, zůstalo nezodpovězenou otázkou. Populární Ital již odstoupil po první rychlostní zkoušce a z vítězství se radoval polský jezdec Janusz Kulig na voze Toyota Celica. Putovní pohár pro vítěze barumky mohl poprvé ve své historii získat trvalého držitele. Podmínkou jsou tři výhry v řadě a nebo pět vítězství. Jubilejní třicátý ročník rally vyhrál v roce 2000 zlínský pilot Roman Kresta na továrním voze Škoda Octavia WRC, když za svými zády nechal Itala Bertoneho. Kresta si ve čtyřiadvaceti letech splnil velký sen a zároveň se stal rodák z Trnavy na Zlínsku nejmladším vítězem v historii barumky. Kresta triumfoval i v následujícím roce 2001.

V roce 2002 se zkušení pořadatelé v čele s ředitelem rally Miloslavem Regnerem dočkali zaslouženého ocenění – postupu mezi elitní evropské soutěže s nejvyšším koeficientem obtížnosti 20! Na startu se objevilo celkem 15 vozidel specifikace WRC a 8 jezdců s prioritou FIA B! Více než čtvrt milionů diváků sledovalo po tři dny napínanou rally a dramatický souboj mezi dvěma výbornými jezdci. Český šampion Roman Kresta na octavii a italský mistr Renato Travaglia s peugeotem přiváděli diváky do varu, když jim dokázali sekundovat pouze polští jezdci Janusz Kulig na fordu a Leszek Kuzaj s peugeotem. Kresta ve třetí etapě havaroval a z vítězství se radoval po zásluze Travaglia, který ve Zlíně udělal důležitý krok k pozdějšímu titulu mistra Evropy. V roce 2003 dva jezdci bojovali o evropský titul. Portugalec Miguel Campos a Bruno Thiry z Belgie, oba pilotovali vozy Peugeot 206 WRC. S nimi měl svádět tuhý boj miláček domácího publika Roman Kresta na dalším peugeotu. Nakonec se smál překvapivě čtvrtý v řadě – Václav Pech na voze Ford Focus WRC. Kresta v úvodu rally chyboval a druhý den po další jezdecké chybě a technických problémech odstoupil. Thiry na začátku třetí etapy odstoupil po poruchu motoru a Campos byl rád, že po problémech získal cenné body za druhé místo. Hlavním lákadlem, které v posledních dvou ročnících nabídla Barum rally Zlín, byla ukázka špičkového sportu s vozy kategorie Super 1600.

V roce 2004 především v podání předloňského vítěze a evropského šampióna Simona Jean-Josepha z Francie na voze Renault Clio S1600, jeho vyzyvatelů z Apeninského poloostrova Giandomenica Bassa a Renata Travaglii, domácích pilotů, účastníků seriálu JWRC Pavla Valouška a Martina Prokopa, rychlých polských pilotů, Belgičanů, Holanďanů či Skandinávců je na co se dívat.

Pětatřicátá barumka byla zlomovým ročníkem v dosavadní historii. Poprvé se Barum Czech Rally Zlín jela jako kandidátský podnik pro zařazení do seriálu mistrovství světa a úspěšnou premiéru měla rovněž městská rychlostní zkouška v ulicích Zlína. Rally se zúčastnilo celkem 111 posádek ze 14 evropských států, na startu se objevil jeden pilot s prioritou FIA A a 10 jezdců s prioritou FIA B! Absolutním vítězem se stala italská dvojice Renato Travaglia, Flavio Zanella na voze Renault Clio S 1600. I když Travaglia zvítězil jen ve čtyřech měřených úsecích, z první etapy však měl díky výpadku Jean-Josepha a technickým problémům Bassa dostatečný náskok, který v průběhu neděle udržel. Hrdinou druhé etapy loňské Barum Czech Rally Zlín byl Ital Giandomenico Basso. Fiat Punto S1600 mu fungoval na jedničku a Basso vyhrál čtyři rychlostní zkoušky za sebou. Náskok Travaglii se před dvěma závěrečnými úseky ztenčil z původní minuty na 28,3 sekundy. Travaglia ale žádné drama nepřipustil a vítězství si ohlídal. Pohár za první místo si potěžkal již podruhé, poprvé zde triumfoval v roce 2002. Druhé místo po náročném sobotním dnu bylo v držení českého jezdce Martina Prokopa na voze Suzuki Ignis S1600, který se v neděli ráno marně pokoušel bojovat s rychlým Bassem a vzápětí havaroval. Na stupně vítězů se propracoval loňský mistr České republiky Jan Kopecký. I přes to, že v závěru dne jej ohrožoval Václav Pech, jedoucí poprvé s vypůjčeným Mitsubishi Lancer EVO VIII, Kopecký na voze Mitsubishi Lancer EVO VII ho udržel za svými zády a vybojoval cenný bronz.

36. ročník Barum Czech Rally Zlín byl velkým tahákem zejména pro místní fanoušky. Po dvouleté přestávce se na domácí tratě vrátil jeden z nejúspěšnějších českých rally jezdců - Roman Kresta. Rodák z Trnavy na Zlínsku vyhrál populární barumku poprvé v roce 2000, kdy se stal ve čtyřiadvaceti letech nejmladším vítězem, a triumf zopakoval i v následujícím roce. V roce 2005 vybojoval v barvách továrních týmu BP Ford World Rally Team osmé místo v seriálu mistrovství světa. V roce 2006 své zkušenosti skvěle využil a při ojedinělém startu v ČR stal se tak již potřetí vítězem Barum Czech Rally Zlín. Třemi triumfy na zlínské soutěži se mohou pochlubit jen tři závodníci – Enrico Bertone, John Haugland a Vladimír Hubáček. Nikomu se ovšem zatím nepodařilo zvítězit třikrát za sebou. Velké drama se odehrávalo za Krestovými zády. Václav Pech si jel v poklidu pro stříbrný věnec. Bronzová medaile putovala do Francie posádce Bryan Bouffier – Xavier Panseri. Tito sympatičtí Francouzi na voze Peugeot 206 S1600 se stali nejpříjemnějším překvapením soutěže.

37. ročník Barum Czech Rally Zlín přinesl značné novum, zejména v postavení soutěže, neboť ta byla poprvé organizována jako součást prestižního světového seriálu Intercontinental Rally Challenge (IRC) pod výraznou mediální podporou promotéra šampionátu, satelitní stanice Eurosport. Seriál měl v kalendáři celkem devět soutěží, které se kromě Evropy uskutečnily rovněž v Africe (Safari rally) a Asii (Čínská rally). Králem tohoto ročníku se stal francouzský jezdec Nicolas Vouilloz ze španělské stáje Peugeot Sport Espaňa, který si po vítězství na šotolině v květnové turecké Fiat rally připsal triumf i na asfaltovém povrchu. Druhý skončil jeho stájový kolega Enrique García Ojeda a potvrdil tak úspěšné představení vozu Peugeot 207 S2000. Příjemným překvapením je dobré umístění domácích jezdců. Václav Pech po vyrovnané a kvalitní jízdě skončil na bronzovém stupínku, který mu vynesl titul v českém šampionátu, Roman Kresta byl čtvrtý a na šesté příčce figuroval Václav Arazim. Všichni tři závodníci se představili ve vozech Mitsubishi Lancer EVO IX. Mezi český trojlístek se vklínil pouze Belgičan Bernd Casier, jenž skončil pátý. V elitní desítce má zastoupení i Itálie – sedmá pozice patřila lídrovi šampionátu IRC Andreovi Navarrovi a osmý dojel Renato Travaglia, jenž sbíral zkušenosti s vozem specifikace Super 2000. Devátý skončil mohutně finišující Grzegorz Grzyb a udržel tak vedení ve skupině A. Desítku nejlepších jezdců uzavřel Simon Jean-Joseph.

38. Barum Czech Rally Zlín 2008 si podmanila značka Peugeot, když se svými vozy 207 S2000 obsadila první čtyři místa! Pro vítězství si tehdy dojel suverénní Belgičan Freddy Loix. Tomu v průběhu celého víkendu zdatně sekundoval Francouz Bouffier, který se do Zlína vrátil po roční pauze, svůj boj o prvenství ale prohrál díky nakonec rozhodující minutové penalizaci za předčasný příjezd do jedné z časových kontrol. Stupně vítězů doplnil Loixův týmový kolega Nicolas Vouilloz, čtvrté místo připadlo nejlepší české posádce Pavel Valoušek-Zdeněk Hrůza. Francouzský vůz speciálně pro barumku osedlal i Roman Kresta, jeho pouť ale skončila po velké havárii už při prvním průjezdu RZ Pindula. Stěžejní událostí tohoto ročníku byla světová premiéra Škody Fabie S2000, která se ve Zlíně kvůli tehdy ještě nedokončenému vývoji a absenci homologace představila v roli předjezdeckého vozu.

Právě tento vůz již v ostré závodní verzi dominoval devětatřicátému ročníku. Pestré startovní pole vynikalo jak zvučnými jmény, tak opět doposud nepřekonaným počtem vozů S2000 na startu, kterých bylo tentokrát čtyřiadvacet. Do role favoritů byli pasováni jak domácí jezdci v čele s Kopeckým, Krestou, či Valouškem, tak zahraniční hvězdy jako Kris Meeke, jenž se na konci velice náročné sezony stal celkovým mistrem IRC, či Juho Hänninen, člen tovární stáje Škoda Motorsport. Neznámou byla také jména, která na mezinárodní scéně IRC ukázala jednorázově právě při barumce, jako například Jevgenij Novikov z Ruska či János Tóth z Maďarska. Nakonec to ale byla česká dvojice Jan Kopecký-Petr Starý, která během celé rally udávala tempo a dojela si pro zcela zasloužené vítězství. Druhé místo připadlo Krisi Meekovi, který ve Zlíně startoval poprvé, poslední ze stupňů vítězů si vyjel Juho Hänninen. Roman Kresta čtvrtým místem složil reparát za předchozí nedokončený ročník, nejrychlejší pětku uzavřel juniorský mistr světa Martin Prokop, jenž si na Barum Czech Rally Zlín odbyl debut s vozem S2000.

Jubilejní čtyřicátý ročník zůstane v paměti účastníků zapsaný zejména kvůli extrémně špatnému počasí, které z celé trati udělalo navýsost náročnou prověrku. Na deštěm promáčených rychlostních zkouškách si vylámala zuby řada favoritů, mimo jiné Jan Kopecký či Roman Kresta. Na druhou stranu byl k vidění opravdu těsný souboj o vítězství, který mezi Freddym Loixem a Bryanem Bouffirem trval až do samotného závěru rally. Byl to francouzský jezdec na peugeotu, který doplatil na nástrahy obávané a nezvykle až na závěr rally zařazené Pinduly – po výletu mimo trať sice dojel do cíle, avšak ve finále byl rád za konečné umístění v první desítce. Vítězství si pojistil Loix a automobilka Škoda tak mohla navázat na úspěch jejích vozů Š 130 RS z roku 1983, když se jí po dlouhých sedmadvaceti letech znovu podařilo obsadit kompletní stupně vítězů – Loixe na ně doprovodili Fin Juho Hänninen a domácí Pavel Valoušek.

Jednou z největších událostí ročníku 2011 bylo znovuvzkříšení legendární rychlostní zkoušky Maják. Její úvodní část vede po zalesněném hřebeni jen pár kilometrů od zlínského centra a je zakončena známou a atraktivní pasáží u malenovického hradu, která se po dvacetileté odmlce opět stala diváckým magnetem. Tato zkouška byla jedním z klíčových momentů celé rally. Jednak při jejím prvním průjezdu havaroval jeden z favoritů Bryan Bouffier, jednak se objevily technické problémy ve voze Jana Kopeckého. Ten do té doby suverénně vedl, po první nedělní sekci se ale jeho náskok prakticky vytratil. Od této chvíle byl souboj Kopeckého s jeho stájovým kolegou Freddym Loixem hlavním kořením celé rally. Belgičan nedal českému pilotovi ani na vteřinu klid, Kopecký se ale nakonec ubránil těsným rozdílem 1.2 sekund! Jednalo se o nejtěsnější rozdíl v historii IRC i Barum Czech Rally Zlín - pěkná třešnička za dalším vydařeným ročníkem.

Čtvrtou účast na Barum Czech Rally Zlín proměnil v roce 2012 ve vítězství tovární jezdec týmu Škoda Motosport Juho Hänninen. Další tři příčky absolutním pořadí obsadili čeští piloti. Druhý skončil Roman Kresta, třetí Tomáš Kostka a na čtvrtém pozici skončil překvapivě Jaromír Tarabus. Soutěž ovládly vozy Škoda Fabia S2000, které figurují na prvních šesti místech. Diváci viděli od páteční městské rychlostní zkoušky v ulicích Zlína napínavé souboje, ve kterých hráli hlavní roli skandinávští piloti Juho Hänninen, Andreas Mikkelsen a český obhájce loňského vítězství Jan Kopecký. Vítězství v osmi sobotních testech si rozdělilo mezi sebe právě uvedené trio. Před nedělní etapou měl Hänninen jedenáctivteřinový náskok na svého týmového kolegu Kopeckého a půl minuty za ním figuroval Mikkelsen. Neděle však s pořadím v první desítce pořádně zatočila. Hned v úvodní vložce ztratil pět minut Nor Mikkelsen kvůli dvěma defektům a ve hře o prvenství zůstali jen tovární jezdci škodovky. Ve třinácté rychlostní zkoušce odpadl Hänninenův největší konkurent. Kopeckého zradil motor. V hodnocení IRC produkční vozy byl nejrychlejší Andreas Aigner z Rakouska, mezi dvoukolkami vyhrál český jezdec Jan Černý na citroënu. Do rally bylo převzato celkem 99 posádek z 23 států, klasifikováno bylo celkem nakonec 64. Soutěž bohužel byla v samotném závěru předčasně ukončena po nehodě posádky se startovním číslem 32 na voze Subaru Impreza STi ve třinácté rychlostní zkoušce Halenkovice. Auto z dosud neobjasněných příčin vyjelo z tratě, na místě nehody došlo ke zranění diváka, který utrpěl zranění neslučitelná se životem.

Český pilot Jan Kopecký (Škoda Fabia S2000) se spolujezdcem Pavlem Dreslerem se stali vítězi 43. ročníku Barum Czech Rally Zlín. Kopecký si připsal již třetí vítězství ve zlínské soutěži zařazené do seriálu FIA Mistrovství Evropy v rally (ERC) a do Mediasport Mezinárodního mistrovství České republiky v rally (MMCR). Druhý nejlepší součet časů měl po 15 rychlostních zkouškách Václav Pech (Mini John Cooper Works S2000), který ztratil 1:01,6 minuty. Třetí příčku vybojoval Jaromír Tarabus (Škoda Fabia S2000) s odstupem 2:32,7 minuty na vítěze. Jan Kopecký z továrního týmu Škoda Motorsport položil základ k celkovému prvenství v sobotu, kdy vyhrál všech osm rychlostních zkoušek a na Pecha najel více než půl minuty. O den později na mokré trati raději neriskoval a držel si bezpečný odstup od svého pronásledovatele. Pech přiznal potíže s výběrem pneumatik, i kvůli tomu nemohl pomýšlet na vítězství. Naopak v souboji s Kopeckým v neděli ztrácel a jejich konečný odstup přesáhl jednu minutu. Vítězný jezdec si upevnil vedení v seriálu FIA Mistrovství Evropy v rally. Tarabus předvedl v letošním ročníku výborný výkon. K třetí pozici mu však pomohl nedělní defekt Romana Kresty (Škoda Fabia S2000), jemuž nejvíce seděly mokré tratě druhé etapy. Trojnásobný vítěz Barum Czech Rally Zlín zajel v neděli čtyři nejrychlejší časy ze šesti rychlostních zkoušek. Na cílové rampě pak oficiálně oznámil ukončení své dlouholeté a bohaté kariéry. V kategorii produkčních vozů získal prvenství Miroslav Jakeš (Mitsubishi Lancer Evo IX), který využil sobotních technických potíží největšího konkurenta Jaroslava Orsáka (Mitsubishi Lancer EVO IX R4) a v součtu časů mu v cíli nadělil jednu minutu a 16 vteřin. Mezi dvoukolkami kraloval Jan Černý (Peugeot 208 R2), který vládl své kategorii od třetího měřeného úseku. Druhý Ital Elwis Chentre (Škoda Fabia R2) zaostal o minutu a 13 vteřin.